přejídání

08. 11. 2009 | † 22. 09. 2013 | kód autora: VPT

A pak nemám vypadat jako velký kynutý knedlík, když sedím doma a z nudy se cpu a cpu a cpu a dřepím u počítače a znovu se cpu a cpu a cpu, už ani nevím, co to znamená mít hlad.

V mém případě je hlad spíš stav, kdy prostě potřebuju cítit, že ještě žiju, a proto aspoň jím a jím a jím, protože nemám nic lepšího na práci. Chtěla bych jít mezi lidi a bavit se a smát se s nimi. Chtěla bych jít na procházku, na bazén, něco podniknout. Ale samota mě deprimuje. Když jsem sama, jím. A cpu se a cpu se a cpu se. Jakto, že jsem ještě nepraskla??????? Kolik bych musela přibrat kilogramů, aby si toho někdo všiml? Aby si někdo všiml, že pořád žeru jak pominutá a že to nedovedu zastavit?????

Jsem smutná, nespokojená, nesnáším se. A proto se cpu a cpu a cpu. A čím víc se cpu, tím víc se nesnáším. Proč se tedy tak strašně moc cpu????? Odpověď je jednoduchá.

Dříve jsem se necpala tolik, co teď, ale v takovýchto těžkých chvílím jsem si ubližovala. Přestala jsem se sebepoškozováním, začala jsem se přejídat. A cpu se a cpu se a cpu. Pomáhá mi to asi tolik, co sebepoškozování - vůbec. Spíš je to taková jakási obrana proti sebepoškozování, ale je to na houby. Cpu se, přibírám na váze a pak jsem nešťastná z toho, jak vypadám, jak se nevlezu do většiny svého oblečení a jak mi vůbec nic nesluší, protože všude vyčnívají špeky. FUJ! Je to humus, když se na sebe podívám. A tohle že jsem já??? Fuj! Jak nechutné. Přesto se mi nedaří to zastavit, pomoct si jinak, lépe. NESNÁŠÍM SE!


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.