Psaní

21. 12. 2009 | † 22. 09. 2013 | kód autora: VPT

Milá sestřičko!

Asi se právě divíš, proč Ti píšu. Mohu Tě ujistit, že během chviličky se to dozvíš. Nastal čas Vánoc, přesto mi není veselo. Dovedu si živě představit, že bych se zahrabala někam hluboko, v lepším případě do postele, a vylezla bych nejdříve v lednu. Od tohoto mého snu mě dělí jen skutečnost, že by mi můj plán zmařil člen rodiny nebo někdo jiný. Jsem si vědoma, že by to nedopadlo dobře. Takže se snažím nějakým způsobem fungovat a cítím se jako uzlíček nervů. Důvod mého stavu neznám. Lze to snášet jen s velkými obtížemi. Nepřála bych nikomu, aby to zažil. Znáš moji minulost a jistě znáš i různé výroky o tom, že MINULOST SE OPAKUJE. Mám obavy, že v mém případě by se tato fráze dala pochopit také tak, že se mi do cesty vrací problémy, o kterých jsem si myslela, že už jsou vyřešeny, že jsou za mnou. Ano, chápeš to správně. Je tu jistý problém z minulosti, o kterém si myslím, že se mi možná již brzy postaví znovu do cesty. Mám strašný strach z toho, že tomu nedokážu zabránit, že se ZLO vrátí a znovu bude páchat škody. Jestli se tak stane, pak vím, že se mohu spolehnout jen na Tebe, že Ty mě nezklameš, že Ty mi budeš věřit, že za tím vším nejsem já, že to nedělám schválně. Můj společenský handicap půjde brzy znát, proto Ti píšu už teď, abys nebyla překvapena. Už mě znáš, víš, co ode mě můžeš čekat, nechci Tě však ztratit, když říkám, že bude hůř. Prosím, měj se mnou trpělivost i tentokrát, kdy bouře bude pořádná. Mám Tě strašně moc ráda, moje milovaná sestřičko:-**srdce*


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.